post nr.2

Takže... můj život. Jak už jsem řekla, je úplně normální. To ale neznamená, že není naplněn nevšedními a absurdními situacemi. O tom ale možná někdy jindy.
Většinu času mám totiž pocit, že nudnější by už to být ani nemohlo. Je to rutina. Škola, domů, spát, škola, domů, spát,... Znovu a znovu. Teď samozřejmě přeháním, protože i tahle zdánlivě pevná a neměnná řada je občas nabourána něčím zajímavějším.Kostra mého života ale vypadá přesně takhle.
I když bych moc chtěla, nejsem ten typ člověka, co je každý víkendový večer někde pryč. Jasně, že občas někam vyrazím, ale většinou to není víckrát než dvakrát za měsíc.Zbytek času sedím doma a přemýšlím nad tím, jak si ostatní asi užívají. Sebelítost level expert!
Nejde o to, že bych neměla kamarády. Mám a mám jich docela dost. Ani o to, že bych neměla příležitosti, ale jsem na to asi moc stydlivá, nesmělá, introvertní, JÁ!

So... my life. It is totally normal as I said before. But that does not mean that it is not full of unusual and absurd situations. I will tell you more about it later. Maybe.
I think my life is completely boring most of the time. It is a routine. School, home, sleep, school, home and sleep. Again and again. Well I am exaggerating now, because this neverending line is sometimes interrupted by something more interesting.
I am not that kind of person who is every weekend evening out.I wish to be. Of course I go out sometimes but usually I stay at home and think about people outside. Self- pity level expert.
I have friends. A lot of. I have opportunities. A lot of. But I am too bashful, diffident, introvert, ME for these things.

*dorothy*

ps.: Folklor and scouting are not dead.
pps.: Sorry for my english again.