Hádky. Říká se, že když se lidé mají opravdu rádi, tak se hádají. Zajímalo by mě, proč.
Například já se hádám k smrti nerada. Když jsem byla malá, tak jsem se vždycky urazila, zalezla do koutku a v duchu si slíbila, že už s nimi nikdy nepromluvím, když jsou na mě tak zlí. Po chvíli jsem se ale nechala uplatit vlastně každou blbostí. Od zmrzlinového poháru po žvýkačku Pedro.
A teď je to vlastně pořád stejné. Naštvu se, ale místo toho, abych to dotyčnému řekla, tak si to radši nechám pro sebe a v duchu si říkám, že už s NÍM nikdy nepromluvím. Po chvíli ale zjistím, že dělat uraženou vlastně není žádná zábava, zvlášť když o tom viník neví, a tak mu odpustím, aniž by on vůbec tušil, že jsem na něj byla naštvaná.
Dřív jsem si myslela, že je bezkonfliktnost mojí předností, ale teď už si tím tak jistá nejsem. Všeho moc asi škodí.
Fights. They say that people really love each other if they argue. I wonder why.
For example I hate fights. When I was a child I always took offense, went to my place and promised myself that I will never talk to THEM again. But if they offer me something (from ice cream to chewing gum) everything was gone.
And now? It is still the same. I get mad in my mind and promise myself that I will never talk to THEM again. But after a second I realize that being angry is not fun. So I forgive him without he even know I was mad at him.
*dorothy*
ps.: Sorry for my english.
pps.: Scouting and folklor are not dead.
Žádné komentáře:
Okomentovat